Pán Prstenů: Putování po Středozemi
Tentokrát jsme si ve středu zahráli Pán prstenů: Putování po Středozemi. Jedná se o dobrodružnou, kooperativní hru na hrdiny v tomto tématu, založenou na principech Dračího doupěte. Roli vypravěče zde přebírá aplikace, která vyhodnocuje situace a určuje mapu, jež postupně objevujeme. Interakce, pohyby i souboje se řeší pomocí “testů” karet schopností. Ty se losují na základě hodnoty atributů postavy, čímž se vyhodnocuje úspěšnost testu podle vylosovaných karet.
Tak jsme se tedy jako společenstvo pěti hrdinů vydali po stopách číhající hrozby. Zvládli jsme odehrát dvě kampaně ze základního příběhu Kosti Arnoru. Našli jsme doupě nepřátel, ze kterého jsme se málem neprobili – pomohl nám v tom hobit! Po této zkušenosti, kdy nás hra málem zabila v první misi, jsme se rozhodli vydat jinou cestou. Všechny síly jsme soustředili na jeden cíl – najít velitele a zabít ho. V doupěti jsme bojovali s mnoha skřety a lapky, jejichž počet obratně snížil a zpomalil sabotováním mechanismu mříží opět náš hobití přítel. Na závěr jsme bojovali s náčelníkem Gulgotarem, kterého jsme celkem třikrát dostali na kolena, ale i tak uprchl.
Zlepšování postav a strategie hry
Postupem ve hře získáváme znalosti a zkušenosti, kterými můžeme v tábořišti po každé misi vylepšovat postavy a předměty, které postavy vlastní nebo které ve hře najdou. Tím se postavy zlepšují. Zmoženi hrou jsme se v půl desáté rozhodli putování přerušit po druhé kampani a zůstat chvíli v bezpečí tábořiště. Možná za to může nevhodně zvolená obtížnost hry. Hráli jsme na normální obtížnost místo “Dobrodružství”, která nabízí více možností plnění úkolů mimo hlavní cíle a ubírá počty nepřátel.
Uvidíme, zda se k tomu dostaneme znovu. Názory se různí a ani já jsem nepoznal nijak významnou přidanou hodnotu oproti sólo hraní, které tato hra také nabízí. Kooperace mezi hráči stejně nenabídla nic víc, než možnost hraní sólo, kde jeden hráč hraje se dvěma postavami.
