Tikal je klasická eurovka, s rokem vydání 1999 dost možná ta nejklasičtější, kterou jsem kdy hrál.
Pravidla lze vysvětlit za 20 minut, míra náhody není přehnaná a herní mechanismy jsou s tématem spojeny spíše volně.
Herní prostředí a první kroky
Představte si to sami – jste vedoucí archeologické expedice v táboře na kraji středoamerické džungle a k ruce máte necelých dvacet pohůnků. Začnete prozkoumávat a nacházet dávné poklady, základy chrámů či prázdné palouky.
Poklady pak můžete sebrat nebo vyměnit se soupeřem (bez nutnosti jeho souhlasu), abyste zkompletovali kolekci za více bodů.
U chrámů lze, ehm, odkopat další patro. Směrem nahoru. Nevím, jak to přesně funguje, ale je fakt, že když na hrací desce takhle rostou jednotlivé chrámy, je to velmi příjemné na pohled, s deluxe komponentami obzvlášť.
Na palouku pak můžete postavit tábor. Nepotřebujete k tomu ani žádnou figurku, zato když už tábor stojí, můžete do něj teleportovat figurky z jiných táborů. Asi tam vedou jeskyně, patrně vulkanického původu.
Sopky a chaos
Existuje totiž ještě jeden typ krajiny – sopka. Jakmile ji někdo objeví, nastane chaos. Archeologové s pohůnky začnou pobíhat po mapě jako hejno splašených krocanů a shlukovat se u chrámů, snažíce se přečíslit konkurenci, patrně proto, aby shrábli archeologický věhlas.
A protože každý hráč získává body hned po odehrání svého sopečného kola, za jeden chrám mohou v principu postupně shrábnout body všichni zúčastnění hráči.
Kromě nasazení obzvlášť velkého hejna tomu lze zabránit tak, že člověk umístí na vrchol chrámu svého strážce, kde má převahu. Ovšem cena je taková, že všechny své ostatní zde umístěné figurky odstraní ze hry.
Tématickou interpretaci tohoto herního mechanismu v kontextu mayských chrámů ponechám na vás. Tak či tak přináší pak tento chrám body už jen danému hráči, nelze jej však již dále zvyšovat.
Klíčové okamžiky
Právě rozhodnutí, kdy a na který chrám postavit strážce (lze jen dvakrát za hru) patří podle mé skromné zkušenosti ke klíčovým okamžikům, které se podepíší na výsledku.
Po druhém bodování (z asi pěti celkem) jsem byl na poslední pozici, ovšem Honza pro pár bodů navíc oslabil pozice u už poměrně vysokého chrámu, který postupně budoval.
Následují kolo pak využil k postavení hlídače na jiný vysoký chrám, čímž otevřel cestu k tomu, abych k původně jeho chrámu přidal ještě dvě patra a pak ho zapečetil svou figurkou. Body, které mi do konce hry přinesl, byly víc než rozdíl mezi prvním a posledním místem a to mi pro jeho získání stačilo obětovat jen jednu figurku.
Shrnutí
Abych to shrnul, Tikal nabízí jednoduchá pravidla a zajímavé volby (nelze též opomenout dilema, zda stavět či nestavět chrám, pokud se na něm mohou více či méně obtížně přiživit další hráči), poměrně výraznou interakci mezi hráči a celkem značnou míru náhody v základní verzi, kdy každý náhodně otáčí a pak pokládá jeden dílek krajiny, která může či nemusí zapadat do plánů.
V pokročilejší verzi se pak dílky krajiny distribuují dražbou, což vliv náhody omezuje, ale s tím už nemám zkušenosti. Aspoň zatím.
Kdyby mi někdo nabídl další hru Tikalu, určitě bych neodmítl.
Tadeáš
