Každý hráč hraje za jeden druh zvířat, jejíchž úkolem je dostat se přes celou zoologickou zahradu, a získat co nejlepší pozici na nejlepší expozici v zoo. Ve svém tahu může hráč přiložit nové zvíře na startovní pozice, pokud je tam místo, nebo posunout jedno své zvíře podél cesty do dalšího výběhu, pokud k tomu získá většinový mandát. Nebo také může přesunout jednu neutrální postavu, a to buď páva, nebo ošetřovatele. Pokud jste někdy hráli Takenoko, tak se vám může stát, že budete ošetřovatele nazývat zahradníkem. Jistou paralelu jsem tady cítil.
Nejdůležitější herní mechanikou tady ale zůstává vyjednání si většinové podpory ve výběhu, umožňující přesun jednoho vašeho zvířete do dalšího výběhu směrem k nejlepší expozici v zoo.
V první hře se mi zase tak dobře nevedlo, ostýchal jsem se vyjednávat, a zkusil si zajistit většinovou podporu ve výběhu svépomoci. Tato strategie je z povahy této hry odsouzena k záhubě, a proto se mi v první hře nepovedlo ani jen dostat alespoň jedno své zvíře do vysněné expozice.
Ve druhé hře jsem se poučil ze svých předchozích chyb, a strategicky rozmístil své nosorožce do více startovacích pozic s nerozhodnou dominancí. Pak už mi jen stačilo vyslechnout si nabídky úplat a službiček za svou podporu pro získání většinového hlasu. Taková strategie sama o sobě vítězství nepřinese, proto jsem byl obzvláště rád, že se mým spoluhráčům nepříčilo zcela otevřené a hlasité probírání možností, různých variant i jejich dopadu na průběh a možné závěry hry. Povedlo se mi díky tomu vyjednat asi nejlepší možnost pro své nosorožce, ve formě spolčení se s tygry, za účelem společného dosažení vysněné expozice. O vítězi pak rozhoduje počet žetonů vavřínových věnců, tedy vítězných bodů, posbíraných cestou. Byla jen velká shoda okolností, že jsem jim byl já, protože se mi cestou “připletl pod nohy” i žeton s hodnotou pěti vítězných bodů. Trochu podezřívám své spoluhráče, že mě nechali vyhrát, aby nemuseli psát závěrečnou recenzi ke hře. Já jsem se toho úkolu ale rád ujal, protože tato hra je velice dobrá. I když bych jí asi z povahy věci nemohl s čistým srdcem doporučit někde, ke nejsou vztahy naprosto křišťálově čisté. Díky taktice vyjednávání, a následnému neplnění slibů, by snadno mohla překonat hranici příjemného přátelského hraní, a skončit hádkou nad již existujícími problémy.
Tonda
