Vyzkoušeli jsme novinku Včelín, který na první pohled působí infantilně (včeličky létající ve vesmíru jako cože? Opustili jsme tedy na chvíli své pozemské myšlenky a jako zástupci jednich z 20 různých úlu jsme vyrazili na průzkum vesmíru. Já se rozhodl namazat si hlavu, stáhnout tykadla a blahoslavit naší královnu dary a surovinami, které naše mateřská loď Melisfera objeví na různých planetách ve vesmíru. Během velebení svého vesmírného úlu a výškovým pracím v hloubkách královniných útrob se další dva úly ujali vedení bodového hodnocení.
Postupem času se ukázalo, že je důležité včas a správně zkombinovat plástve, nebát se posílat spát včelky dělnice a využívat karet setby. Paradoxně s přehledem vyhrál úl jménem Lama, který si celou výpravu královny téměř nevšiml a jen si velebil svůj úleček.
Na závěr pohádky bych rád sdělil, že mě fakt pohladilo na duši, že zúčastnění i přihlížející sdílí mé nadšení pro tuto povedenou hru, která vsadila na funkční workerplacement engine a ani nevšední téma neodradilo nefanouška scifi a zvířecích témat (čti “mě) od pořízení této hry a která mimo následně příjemnou nekonfliktní hru nás všechny oslovila svou hezkým grafickým zpracováním.
Concordia Venus
Od mé první a na dlouhou dobu poslední hry Concordie uběhla už řada let. Jakmile jsem však opět spatřil rozestavený herní plán, většina poměrně jednoduchých a elegantních pravidel této klasické eurovky se mi rychle vybavila. Každý tah člověk zahraje jednu kartu a udělá, co je na ní napsáno. Pohne s osadníky a postaví nové domy ve městech. Spustí produkci ve městech v jedné provincii. Prodá či nakoupí produkty. Nakoupí nové karty ze společné nabídky. A tak podobně. Všechno jasné… až
