Hráli jsme 1889 Shikoku, plnou hru, tedy včetně počáteční dražby privátních firem a s omezeným počtem dílků kolejí.
V dražbě utratil Tonda nejméně peněz a tak jako jediný mohl nastartovat veřejnou společnost již v prvním akciovém kole a vybral si Iyo Railway na severu mapy. Ve druhém akciovém kole Petr rozjel Takamatsu & Kotohira Electric Railway na východě a Oskar Awa Railroad o trochu více na jih. Oskar hned využil schopnosti své privátní firmy (postavení přístavu) a začal vydělávat rozumné peníze. Petr měl jasný cíl dostat se co nejrychleji do Kotohiry, což je nejhodnotnější město ve hře. Toho si všiml Tonda a začal budovat koleje stejným směrem. Petr chtěl co nejdříve rozjet druhou firmu a chystal se tedy prodat všechny akcie Takamatsu. Už se těšil, jak firmu bez peněz a vlaků věnuje se širokým úsměvem Tondovi a zadluží ho tak po zbytek hry, ten však tento fígl z minulé hry zná a včas prodal své akcie, čímž Petr musel nedobrovolně zůstat prezidentem Takamatsu až do konce partie. Nicméně peníze prodejem 40% akcií získal dostatek a rozjel Sanuki Railway na sever od výnosné Kotohiry. Oskar se rozšiřoval po jihovýchodní části ostrova a brzy vydělal dost peněz na rozjetí své druhé firmy – Tosa Electric Railway uprostřed ostrova. Plán byl jasný, propojit své dvě dráhy a to se mu také nakonec povedlo. Netrvalo dlouho a Petr rozjel svou třetí firmu na západě – Uwajima Railway.
V tu chvíli začaly velmi rychlým tempem reznout staré druhy vlaků. Tonda zjistil, že s firmami zaspal… vlastnictví aspoň dvou firem umožňuje vlastníkovi mezi firmami přeprodávat vlaky za libovolnou cenu a tedy hlavně přelévat peníze tam, kde je zrovna třeba. Nastartoval tedy poslední dostupnou veřejnou firmu Tosa Kuroshio Railway a vymyslel ďábelský plán, jak a kdy zakoupit první dieselovou lokomotivu, která způsobí zreznutí všech 4kových, čímž se jedna Oskarova a jedna Petrova firma ocitnou bez lokomotivy. A protože firmy neměly peníze na zakoupení nové (1100 yenů, tedy více jak 1/7 celého banku je opravdu hodně) donutil by jejich vlastníky nákup zasponzorovat z jejich vlastní kapsy. Je možné, že by Oskar musel vyhlásit bankrot, čímž by hra okamžitě zkončila a rozhodlo by se mezi Petrem a Tondou. Když na Tondu ale přišla řada a jal se kupovat osudovou dieselovou lokomotivu, přišel na to, že mu chybí 55 yenů… o tom, jaký pocit zklamání a možná i bezmoci se v takovou chvíli dostaví, netřeba se rozepisovat. Oskar tedy dostal šanci, jako první zakoupil diesel za zvýhodněnou cenu a přechod na diesely tedy přežil. Firmy začaly vydělávat obrovské peníze a bank se začal ztenčovat. Oskar ještě stihl stavbou svých stanic odříznout oba své protihráče od ideálních cest na severu mapy. Petr začal stavět objížďku a spoléhal na Tondu, že mu pomůže (však to bylo v zájmu obou, ne?) ale to se přepočítal, žádné pomoci se nedočkal a sám už na dostavění trati peníze neměl. Před poslední sadou operačních kol ještě Petr zpět vykoupil akcie své první firmy Takamatsu, která byla tak znehodnocená, že se vlastnictví jejich akcií nezapočítávalo do limitu vlastněných akcií. Oskar ani Tonda se do nákupu nepřidali, protože se obávali nějaké kulišárny, nebylo však třeba. Poslední tři operační kola jsme projeli bez staveb nových kolejí či vylepšování měst a byl konec.
Petr 6621, Oskar 4450, Tonda 4067, odehráno za cca 3.5 hodiny.
Jako zhodnocení hry Tonda prohlásil, že mu zase vytekl mozek ušima… a tak tedy slibuji, že příště vybírá hru on (a na svoji obhajobu říkám, že si o mašinky napsal Oskar 😆
Petr
