Report z 10.11.2023: Sid Meier’s Civilization
Na Civku jsem se moc těšil, protože to byla jedna z PC her mého dětství. Také si vzpomínám, že jsem ji před asi deseti lety hrál u kamaráda Ramsese (zdravím tě, jestli to čteš). Desková verze Civilizace si od svého předchůdce převzala skoro všechny aspekty. Objevujete mapu, zakládáte města, stavíte budovy, vynalézáte a rozvíjíte kulturu a samozřejmě válčíte s ostatními hráči.
I přesto, že se hra zdá plná možností, ve skutečnosti to tak není. Kvůli malému počtu žetonů každého druhu budov jste rychle omezeni tím, že pokud už danou technologii vyzkoumal váš protihráč, skoro na vás nic nezbyde. Proto jste v rámci efektivity nuceni často jít směrem, který na vás zbyl. Také vylosovaný startovní národ vás velmi tlačí do určité strategie.
Co je na hře mnohem horší, je soubojový systém, ve kterém je obránce tak extrémně silný, že útočník skoro nemá šanci vyhrát. V naší hře vyrazila Eva už záhy za kulturním vítězstvím a já se ji snažil držet v zádech, ale ke konci mě dost setřásla. Mým hlavním cílem, stejně jako Oskarovým, bylo vědecké vítězství. I tady mě ale Eva šikovně podrazila nohy dobře mířenou sabotáží a tak mi nezbylo, než se zachovat jako barbar a zaútočit.
Protože jsme s Oskarem měli trochu rozdílné strategie, on stavěl vědu zeširoka, já ji spíše hnal dopředu, měl jsem výhodu v kvalitě vojenských jednotek. Když mě zákeřně přepadl, i přes početní přesilu hrozivě prohrál. Pak už byla Eva téměř ve finále, takže jsem musel přesunout veškeré jednotky na její frontu a po několika bitvách zničit její hlavní město a tím docílit vojenského vítězství hry.
Hra mě bavila, ale bylo to spíše díky spoluhráčům, než samotné kvalitě hry. Asi si ji už znova zahrát nechci. Hodnocení: 6/10.
Autor textu: Jindra
